Westernové ježdění

 

Úvodem nabízím příležitost pro vaši inspiraci, aneb, několik námětů, jak může kůň obohatit váš život:

  1. Kůň jako přírodní úkaz
  2. Kůň jako téma pro způsob života
  3. Kůň jako sportovní vášeň
  4. Kůň jako výzva
  5. Kůň jako pevná součást smyslu života
  6. Kůň jako rodinný příslušník
  7. Kůň jako společník
  8. Kůň jako způsob terapie (nebo terapeut)
  9. Kůň jako radost
  10. Kůň, jako tajemství, které stojí za to zkoumat

Abychom vyloučili pochybnosti o tom, jestli a proč bychom měli koně využívat, musíme se nejprve zeptat:

I. Co nás opravňuje využívat koně pro vlastní prospěch?

Odpověď na takovou otázku je podle mého názoru nezbytná před tím, než koni poprvé samostatně nasadíte ohlávku a sámi ho vyvede ze stáje, proto si dovolím na toto téma malou úvahu.

Neexistuje žádné konečné a univerzálně platné racionální etické zdůvodnění pro využívání tvora jiného druhu pro vlastní potěšení. Jsou zastánci volného pobíhání koní po širých pláních i zastánci tvrdého vojenského výcviku. Myslím, že pravda je někde uprostřed, jak už to tak bývá. Pokud jste se rozhodli obohatit koňskou komunitu o svou přítomnost, vězte, že kůň bude vždy fyzicky silnější než vy a vám nezbývá, než být z vás obou ten chytřejší. Máte vyjímečnou příležitost vyzkoušet si, jak v praxi vypadá nadvláda inteligence (!). První krok nového vůdce stáda je: prostě uvěřit, že nárok na spoluurčení životního osudu koně člověk má. Hned druhý krok ale je, že jeho bezvýhradnou zodpovědností je nakládat s tímto právem tak, aby jeho činnost vždy vedla ke zvyšování kvality života koně. Jen člověk je schopen rozšířit svému koňskému svěřenci jeho svět o jednu celou dimenzi: o uspokojující pocit z dobře vykonané práce. Je prokázáno, že neurotransmitery (např. endorfiny) živočichů, které oblažují jejich organismus při sexuálních aktivitách nebo soutěživých bitvách o pozice, jsou tytéž, které člověk dokáže probudit také při své úspěšné pracovní nebo sportovní seberealizaci. Jsem přesvědčený, že tento dar jsme svým koním schopni zprostředkovat a že, kdyby toho byli schopni, byli by vděční. Naoplátku buďte svému koni vděční za to, co vás o sobě i o vás samotných naučí.

K zodpovědnosti jezdce proto patří také permanentní vzdělávání a získávání nových zkušenosti v oblasti práce s koňmi. Třetím krokem je: uvěřit svému trenérovi, kterého jste si vybrali. Čtvrtý krok: být střízlivý v přijímání zásad, neměnných pravidel a zaručených postupů. Variace na témata osobnost člověka a osobnost koně jsou tak mnohočetné a barvité, že nemůže existovat jeden "návod na použití". Upozornění: nezaměňovat pořadí kroku 3 a 4!

 

 

 

II. Rozdíly a shody způsobu sociálního vnímání koně a člověka.

 

Výsledky zkoumání rozličných vědeckých disciplín z poslední doby naznačují, že by po mnoha tisíciletích konečně mohlo být jasno v jedné zásadní původně filozofické otázce, která se ptá po rozdílu člověka a zvířete. Zdá se, že většina vědců je přesvědčena, že rozdíl je pouze tzv. kvantitativní. Znamená to, že všechny lidské vzorce chování jsou ve svém zárodku obsažené už v chování zvířat. Můžeme tedy např. říci, že základy vzorců jednání a myšlení Einsteina jsou obsaženy ve vzorcích jednání (a myšlení!) např. améby. Odvážné tvrzení, že? Myslím, že takový názor se asi nestane všeobecně oblíbeným. I já mám výhrady - nejen kvalita, ale i kvantita může měnit podstatu - les není jen shluk stromů!

Tento zdánlivě odtažitý úvod ke kapitole "o vztazích" má svoje opodstatnění. Naznačuje odpovědi na nejčastější vztahové otázky: Může být kůň vděčný? Může nám něco udělat pro radost? Miluje kůň? Je kůň altruista? Je solidární? Je šťastný?..... Na všechny tyto otázky odpovídám: ne! Míra, v které se může chování koně jevit jako některá z výše uvedených sociálních schopností, nepřesahuje úroveň pudu (dědičné informace, která reflektuje zkušenost předků) a do jisté míry rozvinutých podmíněných reflexů. Tato míra rozvinutí  neumožňuje sebereflexi - kůň  není schopen uvažovat o tom, proč dělá to, co dělá. Tady někde lze také hledat rozdíl mezi člověkem a zvířetem.

To ovšem neznamená, že kůň je tvor bez myšlenek a bez emocí. Naopak, kůň disponuje všemi primárními emocemi (strach, smutek, radost, touha...) a výrazový rejstřík k jejich projevů je poměrně bohatý. A vymyslet, že když to nejde tudy, půjde to tudy, také dokáže...ale jen někdy (...a vždy překvapí!). Kůň naopak nedokáže: dávat něco za vinu nebo mít pocit viny, nezná výčitky ani odpuštění, neumí milovat (s obětí) nebo zprostředkovávat emoce někoho druhého....

Limbický systém (zodpovídá v organismu za pocity blaženosti, nebo nespokojenosti) koně je neustále posilován (nebo utlumován) stejnou akční posloupností jako primární limbický systém člověka: touha - uspokojení - nová touha (nepohodlí - odstranění nepohodlí - nové nepohodlí). Toto poznání je základem jakéhokoli systému trénování koně, ale je také jediným prokazatelným funkčním principem ve vztahu kůň - člověk (nikoli člověk - kůň!). A propos, víte, že koně trénujete vždy, když se ocitnete v jeho přítomnosti? Na vás je jen, jestli dobře, nebo špatně. V dalším textu budu tedy pro zjednodušení označovat člověka, který jakýmkoli způsobem komunikuje s koněm jako jezdce, i když se jedná například o kontakt ze země.

Pro trénování koně je velmi významným psycho-sociálním faktorem jeho schopnost odhadnout bezprostřední následky svých akcí. V okamžiku, kdy kůň dokáže předvídat reakce prostředí, došlo k funkčnímu propojení pudových a získaných vzorců chování, vzniká "dobrý návyk", nebo jinak, „reálná intuice“. Prostřednictvím této intuice (neustále zdokonalované) se kůň orientuje v prostředí a zúčastňuje se nikdy nekončícího socializačního procesu ve stádě (i v jakékoli jiné sociální konstelaci). Puzení k neustálému zdokonalování v této oblasti je příčinou, proč i po dlouhá léta trénovaný kůň občas "zazlobí". Intuice odpovídá tím více reálnému obrazu sociálního postavení koně, čím více úspěšných interakcí kůň s ostatními na jeho blízkém prostředí zúčastněnými podnikne. Kůň s reálnou intuicí většinou bývá ve stádové hierarchii výše. Je to protože, že správná intuice vede k psychické vyrovnanosti a ta zase k vyšší vnímavosti. Vyrovnanost a vnímavost vede k adekvátním (účinným) reakcím na změny prostředí. Takový kůň se stává důvěryhodným a v jeho přítomnosti se stádo cítí bezpečněji. Můžeme také říci, že čím více kůň rozumí svému prostředí, které ho nějakým způsobem nutí k reakcím, tím je spokojenější. Neúspěšné pokusy vedou ke "špatným návykům" a následně ke skepsi a melancholii. Neúspěch při akcích také tlumí jinak přirozenou zvědavost a může vést ke stresům a fóbiím z nového.

Poznámka: nepřijetí stádem (z rozličných důvodů) vede k agresivitě.

 

Pro jezdce z těchto poznatků vyplývají dvě velmi důležitá fakta:

1) že správná jezdcova intuice, rozvaha a rozhodnost mu umožňuje být v respektovaném dominantním postavení a koně tak udržuje spokojeného

a

2) že zdravě podřízený kůň je spokojený a je zvědavý - disponuje dostatečnou energetickou kapacitou připravenou k učení.

 

Svou roli sehrává také temperament. Kůň s živějším temperamentem je přirozeně puzen k většímu počtu interakcí, tudíž se trénuje lépe (sám nabízí materiál ke zpracování), než kůň flegmatický (bez energie není práce). Nejkomplikovanějším je vždy výcvik melancholického koně. Jeho akce vyvolávaly jím neočekávané reakce, čímž vznikla nedůvěra a roste skepse k vlastní aktivitě. Protože melancholik nevěří svému prostředí, nevěří také svému jezdci. Učí se špatně a neochotně. Pracuje buď se stresem nebo bez chuti. Melancholie se formuje v raném hříběcím věku (pravděpodobně má vliv také určitá genetická predispozice) a její korekce v dospělosti bývá málo úspěšná.

Poznámka:  Podle mého názoru tyto psycho-sociální momenty patří mezi základní a nejdůležitější poznatky, bez kterých nelze žádného koně dobře trénovat.

 

III. Jaké konkrétní závěry pro praktický výcvik koně lze z uvedeného vyvodit?

 

1. Nikdy se na koně nezlob! Nerozumí lidské podobě této emoce. Už jen z tohoto neporozumění nastupuje do stresu, přestává vnímat.

2. Nikdy na koně nespěchej! Můstek, jímž se dostávají nové poznatky o prostředí (nové požadavky jezdce) do stávajících kognitivních (poznávacích) map koně, je velmi úzký a také prostor pro jejich "uskladnění" se často houževnatě brání zvětšení. Pokud kůň nestačí ukládat informace do své intuice, dojde k přehlcení informacemi a přepojení na centrum pudového jednání - mnoho neidentifikovatelných informací znamená nebezpečí a každý jedinec je primárně nastaven k sebezáchově. Kůň se tedy snaží utéci do bezpečí nebo si ho vybojovat (házení hlavou, vzpínání...). Rozhodně přestane vnímat (!) - kognitivní aparát je odpojen.

3. Pokud je kůň nervózní nebo apatický zredukuj své požadavky na třetinu! Možná, že váš kůň obvykle skvěle spinuje a k vašemu úžasu dnes není schopen vyrobit ani čtvrtobrat. Mějte neustále na paměti, že k složitějším úkonům kůň potřebuje dokonalou koordinaci poměrně velkého aparátu rozličných druhů pohybů. Nervozita způsobuje postupné odblokovávání činnosti jednotlivých souborů nervových synapsí - ze známého vzorce manévru vypadne jeden nebo i více činitelů - je tedy nepoužitelný - což brání jeho provedení. Rozložte tedy manévr (úkol) na dílčí požadavky a požadujte jejich jednotlivé a postupné plnění.  Pokud se to nepodaří, odsedlejte a pusťte koně za ostatními do výběhu. Příště uberte na náročnosti a snažte se udělat vašemu koni práci zajímavější. Neváhejte přerušit váš tréninkový program i na několik týdnů, je-li to nutné.

Avšak! Spolu s nervozitou jsou největšími nepřáteli trénování laxnost, apatie a flegmatičnost. Dokonce i u jinak vyrovnaného koně s živým temperamentem se s těmito neduhy můžete občas setkat. Proč váš kůň náhle ztratil motivaci (energii) určitě zkoumejte, ale nejdřív se pokuste znovu "nahodit motory". Vyzkoušejte, jestli nejde jen o momentální ztrátu pozornosti, nebo záblesk touhy po změně "vůdce stáda" (oba jsou to zcela přirozené jevy) a přidejte mu práci. Změňte druh požadovaného manévru, nebo požadujte vyšší kvalitu provedení, zbystříte jeho pozornost.

4. Hysterického koně nelze trénovat! Z rozličných důvodů se stává, že kůň pod vámi náhle začne divoce frkat a mrskat ocasem nebo házet hlavou a znatelně ztuhne, je toporný, vznáší se vysoko nad zemí a tvrdě dopadá zpět, k újmě vašich sedacích partií. Jistě jste to už zažili, kůň je "mimo sebe", je to jakýsi hysterický záchvat. V takové chvíli je trénování nemožné! Je nutné počkat, že se "vrátí k sobě", pak teprve můžete pokračovat. Je možné mu k tomuto návratu pomoci. Neexistuje ale žádný způsob, jak hysterického koně zastavit! Snažte se působit na něj jen konečky prstů, trpělivě, až do zklidnění - "ukolébat ho". K uklidnění koně existují různé techniky. Všechny bohužel vyžadují dosti značnou zkušenost a cit pro situaci. Vždy však aplikujte pravidlo č. 2. - nespěchat!

5. Mějte oba radost z práce! Většina koní raději přijímá důvěryhodné rozhodnutí, než aby sama rozhodovala (existují výjimky). Kůň začne být nervózní, když cítí vaši nejistou ruku a zaznamenává vaše nesrozumitelné pomůcky. Veďte ho tedy přesvědčivě a cílevědomě. I dominantní kůň se rád spolehne na někoho, kdo je lepší než on. Ale! Neberte koni radost z toho, že něco sám vykonal, že na něco sám přišel, že se mu jeho vlastní zásluhou něco povedlo. Snažte se nechat  svému koni vždy alespoň malinký prostor pro jeho vlastní realizaci. Zapojte do jeho činnosti jeho limbický systém - je to odměna, kterou si sám udělí. Práce s entuziasmem je to, co si kůň od člověka zaslouží jako mzdu za svůj výkon. Zcela určitě i vy pak získáte svůj díl endorfinů, takže je to vlastně jakýsi zištný lidský altruismus.

 

VI. Jak trénovat?

 

"Naučte se myslet jako kůň". Tuto větu jsem, v různých obměnách,  slyšel na kurzech a jízdárnách a četl v mnoha návodech na správný "horsemanship" snad tisíckrát. Souhlasím a dodávám: ...ale zůstaňte člověkem. Zjednodušte svůj princip myšlení, protože koňský způsob myšlení je jednoduchý. Jednoduchost znamená rychlost (reakcí) - relfex je vždy rychlejší, než myšlenka. Pro koně je rychlost reakcí nejpádnější argument, pro který je ochoten se podvolil (k vám, stejně jako ke svému stájovému druhu). Rychlost však může znamenat také zbrklost. Takže, naučte se být tak rychlí jako je váš kůň, ale zůstaňte ve svém člověčím nadhledu. Pokud někdo má tuhle loď řídit, musíte to být vy, jinak téměř jistě půjde ke dnu! Je vidět často výsledky tréninkových metod, při kterých jezdec nebrání svévoli namyšleného koňského ducha, jehož oprávnila k ovládnutí situace jeho rychlejší reakce. Není také výjimkou naopak vidět jezdce, který se brání afektům koně prostřednictvím svých zjitřených emocí. V obou situacích jde o ztrátu nadhledu a ztrátu kontroly nad situací.

 

V. Jednoduše a efektivně.

Společným problémem všech tréninkových metod, které jsou jezdcům předkládány formou intenzivních kurzů, je obtížnost předání a zafixování všech jejich elementárních součástí v tak krátkém časovém úseku. I při maximální redukci výkladu a demonstrací na to skutečně nejdůležitější, téměř vždy dojde k přehlcení informacemi. A protože vás chci co nejvíce ušetřit neustálého odbíhání ze sedla k videu, až budete doma trénovat svého koně, předložím vám tréninkovou metodu, která bude zaručeně jednoduchá a skutečně efektivní. Tak nějak takhle si každý trenér představuje svůj vrcholný (božský) výkon. Bohužel poznatek ze své vlastní mnohaleté zkušenosti mi říká, že naučit se dokonale jezdit na koni vůbec není možné. V tom jdu ještě dál, než jeden americký americký reiningový trenér Chuck Klipfel, který tvrdí, že ježdění na koni je vlastně hrozně jednoduchá věc. Trvalo mu ale prý 30 let, než na to přišel!

Ale nezoufejte, život je učení a učení s koňmi je učení radostné. Na závěr nastíním princip, o kterém doufám, že vám vaše trénovaní skutečně usnadní a pokud se ho po určitou dobu přidržíte, bude i efektivní. A nezapomeňte: „Chybama se člověk učí!“

 

VI. Triadický princip učení:

 

Veškerého učení, ke kterému dochází v živočišné říši, je možné dosáhnout dvěma cestami a je podřízeno základnímu a neměnnému triadickému principu:

A. pokus - omyl - nový pokus, respektive: B. pokus - úspěch - nový pokus.

Přičemž další pokus vždy už v nějaké míře obsahuje zkušenost minulé triády. Druhá možnost v sobě obsahuje radost z úspěšného pokusu, která se přidává k hnacím silám k dalšímu opakování. Platí také, že čím více opakovaní (úspěšných i neúspěšných), tím hlubší paměť a čím hlubší paměť, tím snažší rozhodování pro novou akci. Toto je tajemství tvorby reflexu. Spolu s vlivem temperamentu a vloh tento princip rozhoduje také o úspěšnosti obecné adaptibility v evolučním procesu, ale také o výsledcích trénování vašeho koně. Protože kůň komunikuje se svým prostředím především svými reflexy, je nutné snažit se při trénování nastavit podmínky tak, aby co nejvíce odpovídaly ideálu principu jejich tvorby. Následující schopnosti jezdce, které takovou tvorbu umožní nelze získat jinak, než zkušeností:

1. Reálný odhad schopnosti koně

2. Srozumitelnost (pokynů) pomůcek

3. Správně načasovaná a adekvátně intenzivní oprava chybných akcí koně

Je velmi důležité si uvědomit, že přes svou zdánlivou jednoduchost tohoto základního reflexivního principu, je nemožné dosáhnout v krátkém čase blízkosti ideálu. Člověk to má těžší! To co se kůň naučí při výcviku za tři měsíce, se člověk naučí za tři roky. Proč? Kůň se nezdržuje dekonstrukcí svého myšlení, jedná rovnou. Člověk tuto redukci musí provést. Teprve, když znova začíná stavět svůj racionální systém, který už obsahuje "koňskou" reflexivní intuici, je schopen stavět smysluplně a účelně. Stanovte si své cíle na reálných základech, nedojde tak ke zklamání a předčasné rezignaci.

Tato okolnost by měla být brána v potaz také na počátku rozhodování při výběru koně. Je nutné si uvědomit, že každá interakce mezi koněm a člověkem, ať je to práce v sedle, práce ze země nebo jen ošetřování koně ve stáji, uvědomělá či neuvědomělá, je svou podstatou trénováním. Naprosto nevhodná kombinace je tedy mladý kůň - začínající jezdec. Při učení platí pravidlo reciprocity, jezdec i kůň vzájemně učí jeden druhého. Neumí-li oba nic, nikdo z nich se nemůže nic naučit. Později je ale také na místě uvažovat, jestli kůň už není příliš "hotový" a pro středně pokročilého jezdce pak chybí možnost ho zlepšit. Jezdec se, na rozdíl od koně, musí naučit učit. Myslím, že naučit svého koně něco nového - a stvořit tak novou hodnotu - je ta největší odměna a nejskvělejší pocit pro jezdce.

 

Jako poznámku na závěr uvádím některá doporučení známého amerického trenéra Curta Patea ke kterým se připojuji:

Curt´s top ten lowstress tips (Curtových deset protistresových doporučení):

1. Nikdy nepřemýšlej jako predátor.

2. Uč svého koně akceptovat tlak.

3. Práce s koněm musí vždy vést k mentální a fyzické rovnováze.

4. Sledujte negativní efekty přílišného ohýbání vašeho koně.

5. Zůstaňte klidní, pokud je neklidný váš kůň.

6. Práci ze země redukujte na minimum. Skončit práci ze země je v pořádku!

7. Používejte co nejméně materiálních pomůcek.

8. Před započetím práce s mladým koněm se naučte ho správně chytat a sedlat.

9. Používejte "emergency stop".(O tom někdy příště)

10.Shovívavost je ctností - na to mysli, když jsi se svým koněm.